Rady Ptáka Matesáka 1: Dojebanej iPhone

Ahoj, po dnešní nepříjemné zkušenosti jsem se rozhodl založit nový, říkejme tomu koutek, s názvem: Rady Ptáka Matesáka. V této rubrice se budeme věnovat zajímavým vychytávkám, trikům a radám.
    První díl nese název Dojebanej iPhone. Již z názvu je patrné, že se mi rozbil mobil, jak jistě všichni dobře víte, my v redakci si potrpíme na Apple produkty, a jelikož se jedná o iPhone, jakákoliv údržba či obnova je značně náročná. Ale ať tu pořád nemelu sračky.
    Z ničeho nic mi zčernala obrazovka a telefon přestal reagovat. S tímto typem poruchy jsem se u Applu nikdy nesetkal, ono s poruchama se člověk u Applu vůbec moc nepotká žejo, a proto jsem byl značně vyveden z míry. Nevěděl jsem co dělat. Celé odpoledne jsem nasraně chodil po domě. Ideální způsob jak trávit Štědrý Večer.... Až jsem sedíce nad zápočtovou úlohou ze základů programování, o té ještě napíšu článek, rozhodl vyzkoušet držet tlačítko sleep/wake a homescreen tlačítko najednou, po poměrně dlouhou dobu. A ejhle, telefon naskočil. Po chvíli Googlování jsem zjistil, že se jedná o způsob restartování telefonu. To jsem až doteď prováděl pouze pomocí tlačítka sleep/wake, ten ale v tomto případě nezafungoval. Mějte se a na viděnou u dalšího dílu.

Silvestr třikrát jinak

Otrapa měl nejméně zajímavý Silvestr, protože je vegan. A tak jediné důležité je, že i po Silvestru zůstal veganem.

Matýsek měl o něco zajímavější. Původně měl jet k Otrapovi do bytečku na privát. Ale na poslední chvíli se jejich dobrá kamarádka vytasila s prázdnou vilkou a hromadou drog. Nešlo odolat. Sbalil Kofolu a vyrazil. Welcome drink byla lajna. Pak se chvíli hrál Dobble. Hra o rychlosti a tak celkově postřeh. Pak dorazili další lidi. Donesli pár flašek chlastu a něco k jídlu. Chlebíčky, řízky, různý vomáčky a tak. Nakonec se toho nesnědla ani polovina. S odbitím půlnoci odpálili Rychlý Špunty a pozorovali ohňostroj, kterej stál za hovno. Potom mu už byla zima a tak se šlo dovnitř. Proteklo několik dalších litrů lihu a část výpravy byla v tu ránu v trapu. Poslední zůstali Matýsek se ženou, která nic nepozvracela a ani on nikoho nepozvracel. Doma po několikadenní opici zhodnotili oba Silvestr velmi kladně.

Tony s nejzajímavějším silvestrem, protože byl v zahraničí. Vzhledem k tomu, že Tony si už vydělává a mohl si dovolit prožít oslavy nového roku v Budapešti. Pro cestu zvolil klasicky vlak. Po příjezdu mu pán s balkánskými kořeny, u kterého si zabookoval ubytování, řekl, že má plno. Žádná škoda vypadalo to tam jak v buddhistický svatyni, i přesto byl Tony nasranej jako svině, protože schánějte něco nepředraženýho odpoledne na Silvestra, kdy mají všude plno od listopadu. Nakonec na booking.com našli akční nabídku a zdálo se být po problémech. Ty ovšem přišli hned na recepci dalšího poskytovatele ubytování. Personál nesrozuměný s akční nabídkou požadoval původní cenu, což byl dvojnásobek. Následovalo vysvětlování, volání šéfům, šéfům šefů a pak konečně se dobrali na slibovanou sumu. Po příjezdu se klasicky ubytovali a šli se najíst do oceňované čínské restaurace. S plnými žaludky nevyrazili do centra se bavit, ale dát si gáblík po vyčerpávající cestě. Vrchol přišel v deset hodin, kdy odpočatí vyrazili do města. Tam se nit ztrácí a naskakuje až okolo jedné hodiny V McDonald's na Astorii. Tam si Tony dal meníčko a pak šli spát.

Onlinovka: 6:10

Nazdar, určitě jste si fšimli, že vedle těch xenofóbních zvratků se tady občas vyskytne něco z mého studentského života, který tak rád vedu. Tohle s tim souvisí.

Nádherně se na tuhle situaci hodí forma 'onlinovky', kterou kradu Gumimu a jeho Klubovně (kde to ukrad on nevim).

No jako správnej student architektury jsem dneska nespal. Je to prostě jedna z věcí, který musíte udělat, než to vystudujete. Je to všude na internetu. Určitě znáte tehle obrázek:

Geniální.

Jo a proč sem nespal. Protože sem rýsoval, vy lemplové! Ano! Opravdu. Poslouchal hudbu nahlas, abych neusnul a rýsoval.

V tuhle chvíli je 6:10. Já sedím u stolu s výkresema a za 10 minut mi zazvoní budík. Úplně studentskej pocit. Do školy sem nestihl naprosto nic. Rozpracované 3 rysy ke konzultaci. Stejně na ně ten zmetek nedomrdlej nahlídne a řekne, že to je na kokot.

Proč tohle dělám!? Má to cenu??

TO SI PIŠ, ŽE MÁ TY MRTVOLO!

Protože architekt!

A tímhle moudrem onlinovku z první bezesné noci končím. Doufám, že si neuhynul na kreditní kartě. Papá! 

Star Dance: Epizoda X: Hvězda smrdí

Poslední, finálový večer jsem nesledoval od začátku, stejně jako celou sérii Star Dance. Naštěstí jsem o nic nepřišel. DJka ani ta starší paní mě nezájímali. Ta poslední kola, co jsem sledoval, tak mi do oka padl Mareš, kterýho jsem do té doby fakt neměl rád. Bangu asi stejně jako Farnou asi zná každý vrstevník. Oba ale vypadli. Dál herečka Jitka, kterou taky neznám ale tancuje pěkně. A blogerka (naše rivalka) Maruška s tím hipsterem z reklamy na vysavač se předvedli slušně. Při pohledu na Pavláska jsem měl pocit, že i já s horkou polívkou cestou ke stolu jsem se do rytmu trefoval víc. Ale bavil mě, jsem rád, že postoupil, ale nemusel vyřadit Mareše. Možná to už 10 večerů není nejvíc vtipný. Zbytek lidí neznám a nějak mě minul.

Ve finále teda zůstala trojice LuLu, Schneidrová a Maruška.

Tak LuLu tradičně nic moc. Nemá cenu dál rozvádět.

Schneidrová mě baví, je to takový jako fakt tancování. Já tomu nerozumím nějak extra, ale prostě to tak vypadá. Standart i latina jí šli. Takové energetické. To druhý dynamický. Poslední byl nějaký Jackson či co, to nemusím.

Doležalová s hipsterem měli opět originální choreografie, to cením. Basketbal fajn. Ten valčík byl úžasný. Dost se mi líbila ta hudba. A na závěr ty změny rytmu byly skvělé. To mě taky dostalo. Zůstal jsem konsternován.

Bylo to těžké se rozhodnout. Ale čekalo nás ještě druhé kolo. Freestyle.

Začal Pavlásek. Ten měl vlastně freestyle už od začátku. V saku oba šik... Až na na Pavláska teda. Zase mu to nešlo a celkově.

Jitka s bombardérem Markem to dle svých nepojali 'jako vtip, protože nejsou ani jeden vtipný,' což se teda ukázalo. Přišli na boso. A svázaní. To opravdu není vtipné. Celé to bylo spíš nudné. Někdo by možná řekl dojemné.

To nejlepší na konec? Čekalo se hodně a hodně divný. A to se i splnilo. Kostýmky skvělé. Taneční výplň ohromující. Vtip o Krnáčové slabší. Vytančili si štyry desítky (já do sebe voklopil dvě jedenáctky) a zaslouženě.

Vyvrcholení bylo epický. Napjatý sem byl jak kšandy. Uzavřelo se hlasování.

Blablabla vtipy Lukáše Pavláska. Zvedačky Marka Dědíka. Sex-appeal Marušky. Závěrečná choreografie s dárkama. Bjůtifl.

'Přátelé a je to tady,' ozval se hlas Terezy Kostkové a ono by fakt bylo, kdyby nenatahovali těma kecama. Tři páry. Napjatá situace. Hledání značky. Sloupce světla. Atmosféra houstla.

Na třetím místě se umístili Lukáš Pavlásek a Lucie Hunčárová. Tím se teda vyřadil muj favorit.

Králem a královnou parketu se stal taneční pár blogerka Maruška Doležalová a kníratej hipster, na kterýho jsem už hyper-alergickej, přestože tancovali fakt pěkně a měli to nápaditý. Epic.

Všecky páry mi teda byly dost sympatický letos, to je fakt. Hezký zakončení to bylo.

Lukáš to na závěr pěkně okomentoval. Jitka trošku dojemně ale ok. Maruška o mamce a taťkovi.

Zbytek programu věnován všem, co na StarDance alespoň někdy mysleli a nebo třeba spali. Nuda.

Bane Final Europe Show

Na druhou prosincovou neděli připadl svátek hardcorové hudby, troufám si tvrdit evropského významu, protože Budapešť si pro svojí poslední evropskou show vybrali bostonské straight edge legendy BANE a naše skvadra u toho logicky nechyběla.

Přesun na horkou maďarskou půdu probíhal přes noc a tak jsme se sešli už v sobotu v deset na čerňáku, což nebylo nic zvláštního, Otrapa tu bydlí a mě sem přijel autobus z LBC. Než sem se setkal s klukama, tak se mi přihodila menší "historka z natáčení". Při hledání čehosi v batohu mi naneštěstí vypadla krabička s cukrovím co jsem měl na cestu, ovšem zármutek se v mžiku otočil ve smích, neb ve vteřině u mě byl na kolenou zamilovaný pár holdující výběrovým italským vínům (čti krabicák) a poctivě sesbíral cukroví do posledního drobečku.

První fází cesty byl společný přesun metrem do centra. Otrapa s Matýskem, motivování šetřením svých chudých studenstkých kont pro přepravu využili služeb vyhlášeného brněnského autobusového dopravce. Před nástupem vypadalo, že všechno půjde jak má, ale Morava nezklamala. Já též motivovan nejnižší cenou jsem sáhl po možnosti cestovaní na tzv. FIPku a pro spojení s hlavním městem Maďarska jsem využil nočního vlaku vyšší kvality EN 467 Metropol. Ke shledání došlo podle plánu na nádraží Keleti. Kluci oproti předpokladu dorazili ještě dříve a tak už v šest stepovali v hale, kde dlouho nevydrželi a i přes Otrapovo ortodoxní veganství strávili čekání na koženkových křeslech v McDonald's. Jakkoliv se zdáli být otráveni cestou, vytratilo se po zavedení konverzace na vděčné téma - kadění.

První kroky v metropoli směřovali do nejnovější linky M4 (zelená), ač sám ji mám projetou víc než je zdrávo rád sem. Projeli jsme větší část až na Szént Gellért tér, kde jsme chtěli podél řeky pokračovat do centra, ale byla mlha a výhled byl chabý. Znovu jsme sestoupili do podzemky a vydali se na druhou stranu řeky. Od nového mostu jsme si to namíříli po levém břehu před hotel Marriott od něhož jsme zamířili na Deák Ferenc tér, kde jsem osobně nesčetněkrát přestupoval, ale náměstí jsem viděl poprvé. Zde jsme se pokusili rozlousknout otázku kde směnit forinty. Po řadě neúspěchů z Česka v podobě mizerných kurzů jsme i v první navštívené směnárně dostali šílenou nabídku a lehce jsme začali propadat zoufalství, že to bude i v Maďarsku stejné. Naštěstí Maďarsko dostálo názvu, a potom, co jsme přešli silnici, byl kurz diametrálně odlišný. Najednou jsme v ruce měli pětadvacet táců, rozumíš?! S ruličkou peněz jsme šli k parlamentu udělat povinné fotky a pak dále pokračovali proti proudu Dunaje. U Margit híd jsme nasedli na tramvaj a linkou 4 jeli na Oktogon. Na tomto náměstí jsme po menších eskapádách s pepsi a selfie stickem přestoupili na historickou linku M1 a jeli na Náměstí Hrdinů (Hösök tér), na kterém se nachází pamatník se spoustou více či méně významných postav maďarské historie, nechyběl tu samozřejmě ani Ikarus. Po nafocení nejhezčích Otrapových fotek, určených pro jeho čerstvě spuštěný profil na líbku, ano, matky zavřete své dcery, a dcery zavřete své matky, Otrapa je ve hře!!! Nikoli zvídavost ale hlad nás zavedl zpátky do centra za žrádlem. Vybrali jsme si čínskou restauraci TAO na Kálvin tér, se kterou měl pozitivní zkušenost Matýsek a podnik nezklamal ani Otrapu, který trpí veganstvím. Po jídle jsme se byli ubytovat a šli konečně spát. Po tříhodinovém spánku jsme měli hlad a tak jsme se svižně oblékli a vyrazili metrem na Arany János utca a odtud pěšky na Szént István tér, kde jsou situovány vánoční trhy, na nichž zastavil i food truck Zing Burgeru. Tato burgerová speciálka opravdu umí, Original burger s chedarem a slaninou byl dobrý, ale mnohem více nás nadchl sezónní Rudolf (HeSS) s grilovanou cibulkou, slaninou a nějakým dobrým sýrem. Hranolky takovej střed. Oba podniky vřele doporučujeme, protože za málo peněz opravdu hóódně muziky. Vzhledem k tomu, že jsme vše stihli překvapivě rychle, jsme přemýšleli kam dál. Vzhledem k tomu, že tma rozehnala mlhu a my nesnášíme předkapely, jsme se rozhodli navštívit Gellért hégy. Jeli jsme tramvají, kde jsme narazili na něco co známe z pražských přednádraží, ale tohle bylo vylepšené o zlý maďarský jazyk. Svým chováním a praděpodobně nevybíravým slovníkem, zaslechli jsme slovo kurva, odpudil lidi z prostředního článku tramvaje, až na nás. To mělo za následek jediné, začal se projevovat jako čert. On na nás čertem, my na něj chlebem. Zastyděl se a vystoupil. Na Móricz Zsigmond körtér jsme přestoupili na midibusovou#### linku jedoucí do sedla. Odtud jsme pěšky došli až k Citadele a naskytl se nám výhled na noční město

Řekl bych, že jsme si užili kopec srandy. Hodiny se nakupily a byl nejvyšší čas vyjet na koncert. Autobusák si dal na čas a tak jsme začli obávat zda-li ty Backtrack stihnem. Díky skvěle organizované MHD jsme to stihli až tak, že jsme slyšeli i jednu předkapelu. Tento čas jsme využili k prohlídce klubu, ve kterém dříve sídlil kampus a dnes je z něj kulturní centrum s několika stagemi. Před devátou na hlavní stage nastoupili Backtrack. Jejich setu není co vytknout, sypali tam jednu pecku za druhou a jediné co mě mrzelo byla celkem chladná reakce publika podobná předkapelám.

Před desátou se na stagy objevili Bane. Po větě 'This mick is your mick and this stage is your stage,' se s prvním akordem Final Backwards Glance nad hlavami objevili konfenty a rozjel se parádní mosh a stagedive jak z pohádky. Přesvěčte se sami:

 Původně se mi do kotle nechtělo, ale víte, to nešlo. Bane zahráli rovnoměrný průřez kompletní tvorbou namátkou Superhero, Swan Song, Count Me Out, Ante Up, My Therapy, Some Came Running a přídavek v podobě Calling Hours. Rozhodně jeden z nejlepších koncertů, který si budu pamatovat celý život. Jestli mě něco trochu mrzí, tak je to málo merche a absence jakýkoliv vinylů od Bane (osobně jsem doufal v nějakou limitovku k tomu koncertu). Po skončení koncertu jsme se přesunuli na hotel a šli spát.

Největší umělec v kraji

Zdar chcípáci,

nastal bod zlomu. Ráno jsem spatřil svůj obličej v zrcadle. Zůstal jsem v němém úžasu stát několik dalších vteřin. A pak jsem se rozhodl, že nominuju svůj polštář na stylistu roku v kategorii abstrakce nad 6 hodin. Moje lokny vypadaly naprosto super v porovnání s tím, když si je pracně tupíruju a žehlím a lakuju každý normální ráno.

Ale o tom jsem vůbec psát nechtěl. Chtěl jsem se tady pochlubit, že ačkoli téměř všechny věci, co kdokoliv z redakce kdy udělal jsou, byly a s jistotou můžeme říci, že i budou hnusný a na hovno, tak se občas vyskytne ta extrémně vyjímečná situace a dokonce jste i pochváleni někým, kdo není (už nějakou dobu) na drogách.

A jak že jsem byl pochválen? Bylo to na akademické půdě. Nečekaně. 20 minut před hodinou jsem zjistil, že máme mít nějakou sračku, tak jsem si utrhnul kus papíru, ostrouhal tužku a za 16 minut vytvořil veledílo, které mělo být následně hodnoceno odbornou komisí a jehož výsledek měl rozhodovat o mém dalším osudu. Je doba T.

Spocenej jak dveře od chlíva sem jim to ukázal a dílo bylo s komentáři jako 'má to švih', 'odvážné', či se dokonce nezdráhali mě zařadit do celého uměleckého směru, totiž expresionismu, ohodnoceno nejlepší možnou známkou.

Kdo by to byl čekal, že takovej jebák bez špetky vkusu, co se neumí ani učesat, může něco takovýho dokázat. Já teda ne, vole.

Užívej života, pa.

Viděno v Berlíně

Začátek naší cesty byl v Ústí odkud jsme jeli prvním rychlíkem do Prahy (konkrétně xy tažený lokomotivou z děčínského depa). Po příjezdu do Prahy jsme se přesunuli z Masarykova nádraží na Ústřední autobusové nádraží na Florenci a odtud pokračovali autobusem RegioJet (v době kdy jsem to psal se jednalo ještě o  Student Agency) do Berlína. Na cestě jsme pro mne zcela nepochopitelně stavěli na drážďanském letišti, kde nikdo nevystupoval ani nenastupoval. Pokud bych před cestou díky rezervačnímu systému zjistil tyto skutečnosti, do zastávky bych nezajížděl a tím získal cenné minuty pro případ dopravních kongescí. Nikdo se přeci nebude zlobit, když bude někde dříve a v případě cestování autobusem to platí dvojnásob. V Berlíně autobus končil na ZOB čili Zentral Omnibus Bahnhof am Funktrum nacházející se v berlínském West Endu. Po uložení kufrů, jsme se z berlínského hlavního vlakového nádraží vydali přes řeku Sprévu k Bundestagu, kde se nachází populární vyhlídka Waschmaschine. Od sídla spolkové vlády jsme pokračovali k Braniborské bráně a pak dále po Unter den Linde přes muzejní ostrov až na Alexandrplatz, kde byla naším cílem Fernseherturm. Bohužel během prochátky se počasí zkazilo natolik, že z prohlídky sešlo, protože mraky zdola jsou stejný jako zhora.