Další řádky bych chtěl věnovat tomu, co nás nasralo, protože toho bylo víc než dost. První věc - autogramiády aka sliby chyby, ještě teď, když si na to vzpomenu sem nasranej. Druhou věcí v pořadí je deluxe camp, který bych si dovolil říct, že byl nejhorší za poslední čtyři roky. Jedním slovem tragédie. Voda nebyla a když byla, tak už nebyla, vchod stále čůrácky úplně v píči a díky novému systému festivalových přivaděčů si to vynásobte ještě jedním čůráctvím, bych blil, luxusní byla akorát cena. Třetí poslední věcí co mě pěkně nasrala, byla neúčast stánku Sea Shepard na, kterej sem se těšil, protože jsem chtěl podpořit ochranu kytovců (co nejím, to chránim) (alepsoň sem ušetřil). Většinu lidí serou jen tři věci, ale mě nasrala i čtvrtá a to neúčast Casualties, můžete namítat, že je to chyba kapely, ale tady se domnívám, že za to může Robert V. Je to známej kolenovrt a nabídnul jim málo a pak se to ještě snažil hodit na kapelu. Teď už se přesuňme k samotnému průběhu téhle úžasné akce plné úžasných lidiček.
S Otrapou a Matýskem jsme se sešli až ve vlaku, protože jeli z výchozí stanice, aby zabrali místa. Vlak byl podle předpokladů plnej kdejaký svoloče, rozuměj vodáky, skauty a vodácký skauty (měli jste vidět ty nasraný skauty (nemám rád lidi, co mají rádi lidi), který mi nadávali, když sem jim šlapal po krosnách, abych se dostal ke svému místu). Když vidím lidi tak se hned naseru, protože vlak byl narvanej jako svině, všude samí zkurvený lidi, tak sem byl nasranej už na peróně. Vrchol všeho přišel, když si do kupé pro osm lidí, kde jsme seděli my tři plus dva běloši, přisedli nějaký zkurvený Korejci (nevím jestli byli opravdický, ale měli Samsung). Fuj. Nesnáším je. Chovali se fakt hrozně, mluvili korejsky, což mi příjde krajně neslušné (seš v Čechách, tak mluv česky), tak sem se na ně nasral (jelikož nemám rád lidi) a začal sem jim nadávat (česky aby mi taky nerozuměli).
Po ubytování jsme se vydali do místních supermarketů, abychom nakoupili maso ke grilování, nějakou zeleninu a pár kartónů Tantra. Grilování proběhlo v poklidu nikdo nebyl upálen (horkými adepty byli Korejci ale nevystoupili). Po tom co jsme byli řádně najedeni, vyrazili jsme do samotného areálu. První kapelu, kterou jsme viděli, byli Ignite. Odehráli dobrý set, naplnili očekávání. Po skočení Ignite jsme se přesunuli ke druhé stagy na Pipes&Pints viceméně ze zvědavosti. Nějak nechápu co ty lidi na tý kapele vidí?!?! (pro formu bylo na ní cca dvakrát více lidí jak na předchozí americkou kapelu).
V areálu jsme navštívili mnoho stánků, bohužel nás většina zkamala až na vyjímku. Tou byl stánek místňáku prodávající fritky, které nabízeli dvoje za cenu jedněch.
Vrchol prvního dne byli pochopitelně Architects, co k tomu říct, prostě světová show. Po konci koncertu, jsme si šli koupit langoš a jelikož jsem typ zákazník-pán, nadiktoval jsem si ten největší langoš. Obsluha to nejdříve brala na lehkou váhu a tak až po okřiknutí vzala ten největší. K její smůle byl právě vytažený z fritézy a popálila si ruku. Já jakožto zákazník-pán jsem si z toho nic nedělal, protože to k zajištění kvalitního servisu to patří (podobně jako policistu může postřelit lupič, zastřelení policisty bych pak přirovnal k polití se horkým olejem z fritézy). K mému udivu mi tam dala jak hodně kečupu tak i sýra (původně jsem očekával pomstu). Po tom co jsem to zdlábnul, jsme šli spát.
Druhý den jsme vstali až v půl jedenácté. Naše první kroky vedli k napajedlu, kde jsme provedli očistu a pak jsme se přes celý zpíčený deluxe camp vydali do obchodní zóny. V obchodní zóně jsme se vysrali v mekáči. K snídaní jsme si naprali nácka (né nácky jako nácky, ale nácky jako nácek) a nakoupili si produkty k odpolednímu grilování s vysokým podílem masa. Do areálu jsme šli až na pátou, první zastávkou byl stánek s fritky. S plnejma hubama jsme zamíříli na Eat Me Fresh - jak někdo poznamenal taková náhražka Turnstile - a bylo to dobrý. Vyhládlo nám a tak jsme šli do kempu, opartně jsme vyčistili gril, zažehli plamen a začali grilovat.
Bylo nám krásně. V devět hodin jsme se vrátili do areálu z důvodu posledního vystoupení Abhorrence (věděl sem to dříve než kapela, že se rozpadnou). Tato bratislavská mlátička odehrála víc než kvalitní set, kde zazněly všechny známé pecky, dokonce i nová věc. Výtku bych měl k oblečení, vůbec nekorespondovalo s náladou interpretované hudby, což by mohl být důvod jejich rozpadu. Pak jsme šli spát, protože Enter Shikari hráli až po jedenácté hodině (to mě taky totálně nasralo, podle mě by měl set největšího headlinera končit okolo jedenácté hodiny, abych mohl jít v klidu spát). Ve čtvrt na jedenáct už jsme stáli před Jan Hus stage a čekali na hlavní hvězdu letošního ročníku. Tito hoši ze St. Albans mě vlastně docela zklamali, proto o nich už nechci dál psát.
Třetí den začal probuzením. Trochu netradičně jsme opakovaně navštívili napajedlo, kde jsme provedli nikoliv ranní, ale celodenní hygienu. Nablejskaný jak skleničky v Ritzu jsme směřovali do obchodní zóny, kde jsme měli v plánu jít s fekálem a nakoupit pořádnou snídani a taky nový věci na grilování. Ty včerejší jsme úplně všechny sežrali, což byla nepředpokládaná komplikace a nevítaná čára přes rozpočet. Návštěva proběhla podle plánu, napakovali jsme dostatkem žrádla, takže jsme cestou snědli jen půlku.
Po krátkém lenošení jsme si uvědomili, že jídlo které jsme snědli cestou nás moc nezasytilo, a tak jsme se dali do té druhé půlky. Další lenošení trvalo cca do půl druhý, kdy jsme se konečně zvedli, abychom vyrazili do areálu. Naší pozornost jsme směřovali ke kapele Houba. Možná mnohé překvapím, ale za mě to bylo nejlepší vystoupení letošních Mighty Sounds, možná svou roli sehrál i fakt, že jsem je viděl poprvé, ale Matýsek má slova potvrdil, takže to bude pravda. Jeho zkušenosti jsou širší, neboť měl možnost kapelu slyšet, nikoliv však vidět, na Žižkovské noci.
K neděli by se dalo říct, že byla tradičně nabitá (sobota tradičně poblitá). V pět hodin nás na stejné stagy čekali tvrďácí Expire, jsou z Ameriky a jsou fakt tvrdý. Tvrdý věci jsou většinou i dobrý a toje i tenhle případ. Za jednu z hvězd by se dali považovat Terror, který jsou nám klasicky u zadku, což byla pro tentokráte vyjímka. Jejich hlavní zpěvák (asi německýho původu soudě dle příjmení) Scott Vogel byl v nemocnici a proto se mikrofonu ujal basák a zpěvák kapely Down To Nothing v jedné osobě David Wood. Tím nám připravili velice příjemné překvapení a nás už tak nemusí mrzet, že
neuvidíme Down To Nothing. Poslední dvě kapely, které jsme viděli byly z Tuzemska, konkrétně Fast Food Orchestra a Zoči Voči. Obě kapely předvedly očekávaný standart a tím nás převelice potěšili a mohli jsme jít v klidu spát.