Největší umělec v kraji

Zdar chcípáci,

nastal bod zlomu. Ráno jsem spatřil svůj obličej v zrcadle. Zůstal jsem v němém úžasu stát několik dalších vteřin. A pak jsem se rozhodl, že nominuju svůj polštář na stylistu roku v kategorii abstrakce nad 6 hodin. Moje lokny vypadaly naprosto super v porovnání s tím, když si je pracně tupíruju a žehlím a lakuju každý normální ráno.

Ale o tom jsem vůbec psát nechtěl. Chtěl jsem se tady pochlubit, že ačkoli téměř všechny věci, co kdokoliv z redakce kdy udělal jsou, byly a s jistotou můžeme říci, že i budou hnusný a na hovno, tak se občas vyskytne ta extrémně vyjímečná situace a dokonce jste i pochváleni někým, kdo není (už nějakou dobu) na drogách.

A jak že jsem byl pochválen? Bylo to na akademické půdě. Nečekaně. 20 minut před hodinou jsem zjistil, že máme mít nějakou sračku, tak jsem si utrhnul kus papíru, ostrouhal tužku a za 16 minut vytvořil veledílo, které mělo být následně hodnoceno odbornou komisí a jehož výsledek měl rozhodovat o mém dalším osudu. Je doba T.

Spocenej jak dveře od chlíva sem jim to ukázal a dílo bylo s komentáři jako 'má to švih', 'odvážné', či se dokonce nezdráhali mě zařadit do celého uměleckého směru, totiž expresionismu, ohodnoceno nejlepší možnou známkou.

Kdo by to byl čekal, že takovej jebák bez špetky vkusu, co se neumí ani učesat, může něco takovýho dokázat. Já teda ne, vole.

Užívej života, pa.